Pane Nelibo, vy za sebou máte dlouhou trenérskou a hráčskou kariéru. Pomáhá vám to jednodušeji si získat respekt hráčů?
Myslím, že ten respekt u hráčů mám. Všichni vědí, co mám za sebou, tak se ke mně podle toho i chovají. Z jedné strany jsem s nimi jako kamarád, ale jako trenér jsem nesmírně přísný. Vidím hodně nedostatků, o kterých vím, že se dají odstraňovat a na tom mi hodně záleží. Je důležité, aby ti kluci měli kvalitní zpětnou vazbu.
Berete svoje angažmá u mládeže nejenom jako předávání zkušeností hráčům, ale i ostatním trenérům, kteří s vámi spolupracují?
Snažím se takto nějak na ty kluky působit a komunikovat s nimi. Trénoval jsem s Janem Kreglem, teď trénuji s Petrem Procházkou a to jsou mladí, nastupující trenéři. Snažím se jim nějaké svoje zkušenosti předat, protože za celou kariéru jsem si zkusil hodně.
Vy jste s devátou třídou nedávno vyhrál turnaj v Karlových Varech, který měl i mezinárodní obsazení. Poté kladenské fanoušky hodně zaujala oslava výhry v kabině, kterou jste podle videa inicioval právě vy. Panuje tedy v týmu na začátku sezony dobrá atmosféra?
Já si myslím, že ano. Je to dobře složený tým a právě proto, že to bylo v hecu před tím posledním zápasem, tak jsme se domlouvali a já říkal, že když kluci vyhrají, tak dáme na to AC/DC takovou oslavu. To k tomu, myslím, patří. Já se musím přiznat, že jsem oslavy vždycky měl rád. Sice v tom dospělém hokeji to bylo spojené i s alkoholem (usmívá se), ale celkově jsem to měl rád.
Video z oslavy k zobrazení - ZDE
Trénoval jste už v minulém tisíciletí, jak se podle vás liší ty rozdílné generace, které jste měl možnost blíže poznat?
Ta doba se změnila, čas opravdu hodně pokročil. Já jsem v tom hokeji, když počítám trénování, nějakých 27 let. Trenérsky jsem začínal tehdy ve Finsku. Změnilo se všechno hodně, přišly mobily a všechny tyhle věci a někdy je i proto to zaujetí těch kluků takové, že je musí člověk hecovat a trošku je nakopnout.
Většinu kariéry jste strávil trénováním seniorských týmů, jaký pro vás byl následný přechod do mládežnického hokeje?
Já jsem si vždycky říkal, že u těch dospělých vydržím jenom do určitého věku. Pak jsem chtěl předat něco těm mladým. Mě to baví, rozhodně to není bez zodpovědnosti, ale není tady takový stres. U těch chlapů sem zažil spoustu nocí, kdy jsem kvůli tomu ani nespal, párkrát mě navíc vyhodili. Tady je to takové v klidu a chci tu dělat do té doby, než nebudu moct bruslit. Myslím si, že pořád na ten led k těm klukům patřím. Až jim nebudu mít co ukázat, tak odejdu.
Vašima rukama prošla spousta skvělých hráčů, má podle vás někdo v současném týmu potenciál to dotáhnout daleko i v dospělém hokeji?
Ten tým je dobrý, vyhráli mezinárodní turnaj a celkově ty výsledky byly zatím výborné. Takže určitě tam ti hráči jsou, ale teď určitě nechci nikoho jmenovat. Ti kluci momentálně prochází takovým pubertálním obdobím a někomu by se z toho ještě motala hlava. Vidím tam spoustu hráčů s velkým potenciálem na to, aby se stali kvalitními hokejisty.