Má v rukou doslova historii kladenského hokeje, přesto ho možná mnozí fanoušci neznají. Archivář Jan Soldán je však pro Rytíře důležitým členem. Před lety se navíc učil od legendárního Josefa Jágra, kterému pomáhal s uchováváním veškerých dat a informací o kladenském hokeji.
Pocházíte z Moravy, ale vaše srdce tluče pro Kladno. Jak se z vás ten Kladeňák vlastně stal?
Já su (moravský dialekt mu dodnes zůstal) z oblasti, která se nachází mezi Prostějovem, Vyškovem a Blanskem. Měl jsem to kousek do Moravského krasu, kam jsem chodíval i pěšky. Dlouhou část života jsem prožil v Prostějově, kde jsem prodával ve sportovní prodejně. Tam tehdy chodila nakupovat celá řada slavných sportovců. V lázních jsem se však seznámil s mojí budoucí paní, která pocházela z Kladna, tak jsem se sem přestěhoval a zůstal tady. Na Kladně jsme asi od roku 1986.
A jak jste se dostal k práci archiváře?
Na Kladně jsem původně pokračoval v profesi, které jsem se věnoval už v Prostějově, tedy v obchodu. K archivování vedle má cesta už od mládí, kdy jsem si sbíral různé výsledky a další informace. Aktivně to začalo ale asi tehdy, kdy mi šla manželka na fotbalové SK vyzvednout permanentku. Nějak se tam zmínila o tom, že se věnuji archívům. Byl tam tenkrát i bývalý fotbalista Jan Suchopárek, který manželce řekl, že u fotbalu působí pan Josef Jágr, a jestli bych se s ním nechtěl seznámit. Já na to kývl a od té doby jsme spolu začali spolupracovat. To bylo v roce 2003. Pamatuji si to proto, že vyšla kniha o kladenském fotbale, o rok později i o hokeji. V té době jsem chodil ještě do práce, ale v důchodu jsem se archivům začal věnovat intenzivněji.
Jaká byla škola Josefa Jágra, který na Kladně platí za velkou legendu v oblasti sportovních archivů?
Musím říct, že jsem byl hlavně zpočátku takový jeho „nosič vody“. Spíše takový pomocník. Dělal jsem takovou tu černou práci, kdy jsem mu nachystal materiály, roztřídil je a tak podobně.
Kde je vlastně onen legendární archiv Josefa Jágra, na kterém jste se podílel?
Dnes je to takové složité. Část je někde v Rakovníku a část ve Slaném. Dříve bylo vše v jedné velké místnosti, kde byly regály, které měly svůj systém. Byly tam také dva stoly, u kterých jsme pracovali. To bylo naše království, které se nacházelo naproti budovy Komerční banky v Kladně, dnes jsou tam kanceláře. Chodili tam za námi i různí lidé z televize a novináři s tím, abychom jim nějaké informace dohledali. V těch archivech nebyl jen fotbal a hokej, ale třeba i basketbal, volejbal či box. Byla tam asi tisícovka krabic. To jsou materiály, které Pepík (Josef Jágr) shromažďoval 60 let.
Přesune se archiv někdy zpět na Kladno?
Já o to už usiloval. Chtěl jsem, aby archiv patřil městu a mým velkým snem bylo vybudovat kladenský dům sportu, kde by ten archiv mohl najít svůj domov. To ale zejména kvůli velkým nákladům na vybudování takovéhoto sídla vždy padlo.
Jak si má laik představit takovou krabici s archivem? Co v ní najde?
Jsou to třeba zápisy o utkání, různé články, fotky a byla tam mimo jiné i zhruba tisícovka sportovních knih. Zkrátka veškeré materiály, které se nám dostaly do ruky. Byly tam třeba i rodinné fotky či pozůstalosti po zesnulých legendách, které nám rovněž rodiny odkázaly. Každý hráč a funkcionář tam měl svoji kartu s materiály, které se ho týkají. Někdo toho měl jen trochu, někdo i celou krabici. Tyto osobní údaje si však uchovávám u Floriána, takže tyto databáze o sportovcích a funkcionářích dodnes doplňuji a udržuji.
Vy jste znal Josefa Jágra dobře. Jaký byl?
Vzpomínám na něj jen v dobrém. Rád bych zmínil, že on byl velmi vytrvalý archivář. On třeba pro rodinu Jaromíra Jágra vytvořil rodokmen, díky kterému se i více objasnil jeho příbuzenský vztah s Jaromírem. Nebyli sice přímí příbuzní, ale jejich rody se kdysi dávno potkávaly. Pepík měl ale i tak skvělý vztah s Jaromírovou rodinou a vzájemně se navštěvovali. Osobně si pamatuji, jak byl Josef Jágr nadšený do sportu. On byl schopný vystřihnout z novin třeba centimetr na centimetr velký obrázek či větu, jen aby to zařadil do archivu. Vše pro něj mělo cenu. Jen v těch věcech neměl pořádek, ten jsem většinou dělal až já. On totiž ty věci netřídil, ale jen hromadil, takže často nebylo jasné, kde lze co najít. Já v tom ale udělal takový pořádek, že kdyby mě o půlnoci někdo vzbudil, že chce v archivu najít něco konkrétního, tak já bych to býval našel se zavřenýma očima.
A jaký je váš přínos pro kladenský hokej dnes?
Dále sbírám věci do archivu, ale snažím se hlavně kontrolovat jubilea hráčů. Zejména těch ze starší generace, protože ti lidé si zaslouží, aby se na ně vzpomínalo. Také mohu sáhnout kdykoliv do archivu a najít o některém z hráčů či funkcionářů vše, co je potřeba. Mám evidenci, ve které je okolo 2,5 tisíce lidí.
Rozpis ledu
Nadace rytířů
Fanshop
Vstupenky