48. kolo,  pátek 23.2.2024
Kladno
Mladá Boleslav
0:5
49. kolo,  neděle 25.2.2024
Kladno
Třinec
5:2
50. kolo,  úterý 27.2.2024
Kladno
Litvínov
2:0
51. kolo,  pátek 1.3.2024
Budějovice
Kladno
5:3
52. kolo,  neděle 3.3.2024
Kladno
Karlovy Vary
1:4
Obrázek
Mládež

Místo řvaní preferuji domluvu, říká před začátkem sezony trenér juniorů Libor Procházka

31. 8. 2020 od Ondřej Hradecký
Držitel olympijského zlata z Nagana 1998 Libor Procházka je nejen kladenskou legendou, ale také současným trenérem juniorského týmu Rytířů. Přestože byl nejstarší mládežnický tým podstatnou část přípravy nucen přerušit vinou nařízené karantény, vstup do nové sezóny už se blíží – přijde tento pátek doma proti Mladé Boleslavi. Hlavní trenér juniorky se v rozhovoru pro klubový web rozpovídal nejen o přípravě svých svěřenců pro dospělý hokej, ale také o své vlastní trenérské kariéře, přístupu k hráčům a narušené přípravě na nadcházející sezónu.

Pane Procházko, vy jste na Kladně strávil podstatnou část své hráčské kariéry, a když jste se po jejím konci vrhl na trenérskou dráhu, Rytíři byli logickou volbou, je to tak?

Ta volba byla sice jasná, ale po konci hráčské kariéry jsem si dal rok pauzu na zotavenou a hlavně proto, abych si utřídil myšlenky. Narodili se mi ale dva kluci, dvojčata, kteří oba strašně moc chtěli na zimák, a tak mě akorát utvrdili v tom, že bych se měl vydat tímto směrem.

Vzhledem k tomu, že máte zkušenosti i ze zámořské AHL a švédské ligy, nepřetahovaly se o vás i ostatní kluby, když jste se rozhodl pro trénování?

Já jsem spjatý s Kladnem, mám tu rodinu a bydlím tu, takže jsem o ničem jiném ani nepřemýšlel. Když skončíte s hokejem, tak to rozhodně nefunguje tak, že za vámi kluby chodí a prosí vás, abyste je šel trénovat. Původně jsem si to tak trochu myslel, že kluby budou mít o bývalé hokejisty větší zájem, ale nakonec jsem zjistil, že bez vlastní iniciativy bych se nikam nedostal. To se až na nějaké vzácné výjimky neděje.

Byl pro vás právě ten přechod mezi hráčskou a trenérskou rolí něčím obtížný?

Upřímně jsem si myslel, že to bude mnohem jednodušší, ale přišel jsem na to, že je strašně složité získat tu schopnost umět někoho něco naučit. Člověk potřebuje praxi a až když si to vyzkouší, tak zjistí, jak je to ve skutečnosti náročné. To je i ten důvod, proč jsem poté začal chodit do školy a začal pracovat s A-týmem, abych tyto mechanismy pochytil. Vůbec to není o tom, jaký jsem byl hráč – a obráceně. Špatný hráč může být dobrý trenér, ale dobrý hráč zároveň může jako trenér stát za nic. Na druhou stranu, když koukám na hokej, tak je pro mě daleko jednodušší určité situace analyzovat, tohle hokejové vnímání mi z kariéry zůstalo a určitě mi práci ulehčilo.

Je na přístupu hráčů někdy vidět, že váš názor respektují ještě o to více, že jste olympijský vítěz a máte za sebou velkou kariéru?

Tato otázka asi spíše pro hráče samotné, ale ti moudřejší a chápavější z nich si asi dokážou uvědomit, že když jsem hokej nějakou dobu hrál, tak jim mohu poradit a pomoct. Já rozhodně nepatřím mezi trenéry, kteří by ty kluky chtěli nějak sekýrovat, ale spíš mám radši když to pochopí po dobrém.

Trénujete i nižší věkovou kategorii, konkrétně hráče páté třídy. Je u juniorů vidět, že už jde opravdu o hráče, pro které je hokej prioritou?

Ano, já už je beru víceméně jako dospěláky, těm nejstarším už je kolem dvaceti. Vodí se s holkami, mají úplně jiné starosti. U těch nejstarších to vážně beru tak, že se bavím s dospělým. Nějaké řvaní, to mi jde proti srsti, snažím se s nimi vždycky domluvit normálně. U těch mladších člověk občas hlas zvýší, i když mi to taky nedělá radost, ale tohle už jsou opravdu hotoví lidé a nemá cenu je do něčeho nutit. To už by pro mě bylo skoro trapné na ně pořvávat.

V této věkové kategorii už se očekává, že hráči budou přirozeně přecházet do A-týmu, ať už jenom na tréninky nebo i na zápasy. Spousta juniorů se zapojila do posledních přípravných duelů, znamená to i pro vás nějakou změnu v přístupu? Zaměřujete se více na to, aby ten přechod byl pro hráče co nejplynulejší?

Přesně tak. Snažíme se dělat věci tak, jak je dělá áčko, aby kluci věděli, jak to tam chodí. Pro nás je skvělé, že někteří naši hráči trénovali s prvním týmem, kde to pro ně samozřejmě bylo všechno daleko těžší – potom se ale vrátí zpátky sem a rázem je pro ně všechno jednodušší a mohou z nich být naši lídři. Podle mě je dobrá kombinace, když si zároveň zkouší áčko, ale mezitím dělají lídry v nižší kategorii, to jim zase může hodně dát psychicky. Od těch hráčů, co nakoukli do prvního týmu už čekáme o něco víc. Tu přidanou hodnotu.

Několik juniorů v přípravě áčka zaujalo, například Tomáš Urban, který dal dva góly Motoru. Myslíte si, že někteří z těchto nováčků se dostanou do prvního týmu stabilně a odehrají tam podstatnou část té nadcházející sezóny?

Myslím, že by mohli. Příprava je ale úplně něco jiného, než mistráky, to je potřeba zdůraznit. Pak přijedete někam do Havířova nebo Přerova, na nás bude vyprodáno a potom není tak jednoduché zvládnout ten tlak. Možná by pro ně byla výhoda, kdyby kvůli koronaviru chodilo méně lidí (směje se). Podle mého tak dva nebo tři junioři by se do sestavy ale mohli stabilně dostávat a měli by týmu pomoct.

Zaměřujete se u juniorů kromě hokejové stránky i právě na tu psychickou?

Samozřejmě o tom mluvíme, ale já říkám, že dokud člověk nezažije na vlastní kůži hrát s těmi dospělými chlapy třeba někde v Přerově, tak je těžké je na to dopředu připravit.

Jaká jsou vaše očekávání u juniorů ohledně té jejich sezóny?

Je to strašně vyrovnaná soutěž. Je to hodně o tom, kolik těch hráčů z té nejstarší skupiny nám zůstane v týmu a kolik si jich vezme áčko. Když budeme hrát jenom na ty mladé, tak to úplně dobře nedopadne – na druhou stranu si je ale zase o něco rychleji ohrajete na další ročníky. Když ale chcete výsledky, tak musíte použít i ty zkušenější, protože ten rozdíl dvou let mezi tím nejstarším a nejmladším je vidět a to ať už postavou nebo mentální vyspělostí. Chceme být nahoře, chceme hrát play-off, ale je to i o tom, aby dával ten vývoj smysl. Ideální je, když máte pětku těch zkušených, dvě pětky namixované a pětku těch nejmladších.

Narušila přípravu výrazně karanténa, kterou měl tým nařízenou?

Bylo to hodně narušené. My jsme deset dní trénovali, pak jsme kvůli těm opatřením 16 dní stáli a to nás samozřejmě rozhodilo. Teď jedeme zatím něco přes dva týdny a už se to trochu zlepšuje.

Cítíte, že připravenost hráčů je tedy o něco nižší, než byste v této fázi přípravy očekával?

Určitě, nám totiž odpadlo osm přípravných zápasů a z deseti jsme zatím odehráli dva a to nám v pátek už začíná soutěž. Ta herní praxe opravdu výrazně chybí, protože trénovat můžete od rána do večera, ale takhle tam chybí ten herní rytmus. Jinak by ti kluci byli úplně jinde.

INSTAGRAM FEED

#kladynko SLEDOVAT NA INSTAGRAMU