Trenérská dvojice táta a syn: Na nervy si zatím nelezeme, smějí se Neissovi

Je pro vás velký rozdíl trénovat první a třetí třídu?

Je tam opravdu neskutečná propast, některé děti v jedničce už třeba bruslí, ale ty rozdíly tam jsou opravdu markantní. Ta trojka už dneska hraje dobrý hokej, kluci lítají a opravdu se snaží, což se mi moc líbí. Mně je úplně jedno, když někdo udělá chybu, ale hlavně že bruslí a že se snaží. To ocením a je vidět, že kluci opravdu chtějí. U té jedničky je to opravdu začátek, máme teď společně tréninky s dvojkou, takže doufám, že do konce sezóny z nich uděláme nějaký konkurenceschopný tým.

Z toho chápu, že pro vás je hlavní motivací, aby to kluky bavilo, je to tak?

Jo, stoprocentně! Ty děti by podle mě od první až do nějaké čtvrté nebo páté třídy měly hlavně bruslit a mělo by je to bavit. Nemělo by se stávat, že třeba v dorostu má kluk problém s bruslením dozadu. Samozřejmě to přizpůsobujeme schopnostem, když vidíme, že je nějaký kluk opravdu šikovný, tak mu tam zařadíme další cvičení, kde mu ten puk dáme. Ty třeťáci už můžou pravidelně s pukem, ale nesmí ho to zdržovat v bruslení, jinak je to kontraproduktivní.

Vás při trénování potkala kuriózní situace, když tvoříte trenérskou dvojici se svým synem Jiřím Neissem ml. Jak vám ta spolupráce zatím funguje?

Já si myslím, že úplně super. Já jsem ho odmalička trénoval, než jsem ho přivedl sem a on je na mě zvyklý. Teď jsem docela rád, že nejde dělat něco jiného, ale že u toho zůstal, že se učí a pomáhá mi s tím už druhým rokem. Ale opravdu super, na nervy si zatím nelezeme, tak je to dobrý (směje se).

Jak byste zhodnotil letošní letní přípravu? Jsou podle vás týmy adekvátně připraveny na novou sezónu?

Letní příprava byla docela dobrá, ze začátku jsme sice střídali hřiště, ale pak jsme se dostali na dvanáctku (12. ZŠ - pozn. red.) a tu jsme opravdu kompletně využili. Obecně si myslím, že ta děcka se připravila úplně super. Se třetí třídou jsme chodili tady do hokejbalové arény a tam jsme se taky docela nadřeli. Myslím, že ti kluci jsou v obou ročnících připraveni nejlépe, jak to současná situace dovolovala.

V rámci středočeského kraje probíhá spolupráce, díky které do Kladna míří i děti z menších měst, aby měly vyhovující podmínky na svůj vývoj. Je to vidět na kvalitě toho týmu?

Je to určitě znát, opravdu je to hodně vidět. Dneska jsme trénovali s PZkou a oni za to samozřejmě nemůžou, ale mají ve trojce kluky, kteří jsou na úplném začátku. A je tam opravdu obrovský výkonnostní rozdíl – jasně, ti kluci to doženou, ale ti naši kluci zase taky nezůstanou stát. Je vidět, že naši hráči mají třeba i ty školní tréninky, tedy dva tréninky navíc. Snažíme se s nimi i chodit na plavání, aby byli všestranní a ono se to potom ukáže i na ledě.

Při pohledu na vaši trenérskou kariéru, je trénování těch nejmenších vaší životní náplní?

Mně to živí. Já ty děti potřebuji a ty starší ani ne – to jsou kolikrát takoví nafrnění puběrťáci (směje se). S těmi už jsem se narozčiloval v minulosti opravdu dost. Mně to fakt baví u těchto kluků, každá jejich radost dělá radost zase mně a já se vždycky těším na každý trénink. Jsou tady kolegové, kteří mi říkají, že jsem ďábel, že tu takhle lítám v mých letech. Ale zatím to jde a dokud to půjde a zdraví mi to dovolí, tak bych tady u těch dětí moc rád zůstal. Tohle mě baví, je to můj život.

U třetí třídy samozřejmě je brzo na podobné soudy, ale vidíte v týmu nějaké kluky, kteří mají talent na to, aby to někam dotáhli?

Určitě jo. Ten talent tam je vidět, ale je to velká otázka, jedno velké ale. Ten klučina může být strašně šikovný, ale když se nedejbože něco pokazí se zdravím nebo se chytne špatné party, tak s tím nic neuděláte. To jsou elementy, které dost často ty dobré kluky i odvedou od hokeje. V té trojce už ale vidíme, že ti kluci jsou krásně na hranách, mají srovnané nohy, hlavu nahoře, zároveň tam jsou ale i hráči, kteří se ještě trochu hledají.

Je podle vás důležité, že hráči v tomto věku hrají i soutěžní zápasy?

Jo, ten zápas je vyhecovaný, kluci tam musí hrát, jsou pod tlakem a musí se rychle rozhodnout. To na tom tréninku občas není. Takže trénink je výborná věc, ale bez těch zápasů to opravdu nejde a to ty kluky posouvá opravdu o stupeň dál.