Velká pocta, říká Kaberle o přijetí do síně slávy. Čemu se věnuje po kariéře?

Co pro vás znamená být členem Síně slávy kladenského hokeje?

Je to velká pocta, vyrůstal jsem tady odmalička, hrál jsem tady za Pézetku. Moc si toho vážím. Když vidíte, jaké jsou tam vyvěšené legendy, být jejich součástí je moc hezké. Musím hlavně poděkovat všem, co se toho odmalička účastnili – všichni trenéři, vedení až po seniory jak na Kladně, tak v nároďáku a později v Kanadě a Americe. Hlavně bez rodičů a babiček a dědečků by to nešlo. Když jsme sem chodili od šesti sedmi do rána, tak táta s mámou nestíhali, protože pracovali. Bez zázemí by to nešlo. A hlavně taky spoluhráči. Jak ti, se kterými jsem tady vyrůstal, tak i ti v cizině. Hrál jsem se spoustou výborných hráčů, bez těch by to nešlo.

Jak se těšíte na ceremoniál?

Jsem trošku nervózní, jako před zápasem. A to už deset let nehraju. Podat si ruku se všemi legendami, doufám, že tam bude i Jarda… Moc si toho vážím a moc se na to těším.

Co jste v Česku stihl za tu krátkou dobu, co jste tu strávil?

Hlavně jsem zase viděl rodiče, bráchu a všechny kamarády, se kterými jsem vyrůstal. Včera byla velká oslava, brácha má padesátiny. Seběhlo se to takhle, že to vyšlo najednou. Dneska jsme utahaní, nebudeme si nic nalhávat. Moc jsme se nevyspali. Je ale výborné, že to takhle vyšlo. Jsem tady na čtyři dny, za tu dobu nejde moc věcí stihnout. Jsem rád, že tu syn Lucas mohl být se mnou, aby toho byl součástí. Teď taky hraje, je mu jedenáct let, tak ať ví, co se kolem hokeje točí.

V síni slávy doplníte vašeho bratra i tátu. Je to o to speciálnější?

Jsem ten nejmladší, takže na mě vždycky byl největší tlak, abych taky něčeho dosáhl. Jsem rád, že se tam dostanu. Jak už jsem říkal, je za tím spousta práce. Člověk musí mít nějaký talent, ale práce za tím musí být. Roky odpracované v létě mezi sezonami, trenéři a spoluhráči mi pomohli hodně. Tady jsem nehrál dlouho, jen dvě sezony před odchodem do Kanady a potom když jsem skončil v NHL, tak jsem tady odehrál sezonu. Jsem rád, že jsem tady, kde jsem začal, mohl taky skončit. Moc si toho vážím, že tam budu s bratrem a tátou.

Kdy jste naposledy byl na Kladně na hokeji?

Asi 2014/15, kdy jsem tu byl jako hráč. Jinak jsem tu osobně nebyl. Vidím, že stadion je hezky předělaný, doufám, že kluci vyhrají. Je to důležitý zápas, doufám, že budou bodovat.

Sledujete výsledky Kladna?

Sleduju výsledky na internetu pořád.

Nedávno ukončil kariéru Tomáš Plekanec. Co jste tomu říkal?

Bohužel, nejsme nemladší a tenhle sport hrají čím dál mladší, to vypadá. V NHL dřív kluci hráli do čtyřicítky, teď už se to málo vidí. Pleky byl hlavně hodně vytížený jak v Montrealu, tak tady, takže už to asi tělo cítilo. Škoda, že neodehrál ještě celou sezonu. Když zdraví ukáže konec, tak se nedá nic dělat.

Co jste říkal tomu, že se hned stal asistentem trenéra u národního týmu?

Myslím, že Pleky bude vzorový, stejně jako ukazoval na ledě. Určitě dodá mladší krev stejně jako Židla. Dvacítka udělala výborné výsledky, teď jdou tihle kluci do áčka. Doufejme, že budou úspěchy, jako byly před patnácti lety.

Věnujete se trénování hokeje?

Teď už netrénuju, syna jsem trénoval první sezonu, teď už ne. Radši to budu sledovat zpovzdálí. Lidé by si třeba mysleli, že mu nadržuju. Já jsem tam jenom jako tatínek a zároveň šofér. Jsem rád, že hraje v nejlepší soutěži a že ho to baví. To je nejdůležitější. Kdyby ho hokej nebavil, tak ho do toho nutit nebudu. Poradím mu, ale že bych ho tlačil, to ne.

Do budoucna byste se tedy třeba nechtěl věnovat trénování?

Trénování zatím nic, ale až budou děti starší, tak bych se tomu určitě nebránil. Buď juniory, nebo chlapy. Záleží, jak bych se na to cítil. Další dva tři roky ale nic takového nebude, snažím se být u syna u mládežnického hokeje. Až bude starší, tak bych chtěl něco takového jako Pleky, abych zůstal u hokeje.

A nějaké další napojení na hokej?

Občas dělám něco s Maple Leafs a s jejich legendami. Občas máme podpisovky nebo zápas. Když se něco naskytne tak zavolají a zeptají se, jestli to chci udělat, nebo ne.

A chodíte si zahrát?

Máme tam úterý a čtvrtek, takže já chodím čtvrtky. Lindros založil před několika lety skupinu lidí, kde jsou bývalí hráči i někteří mladší stávající kluci. Vždycky hrajeme dvě lajny deset na deset do pěti, pak se otočí brankáři a hrajeme znovu do pěti. Má to dobré tempo, jen se hraje bez kontaktu, aby si někdo něco neudělal na stará kolena. Je to hezké na vypocení, jednou týdně je to super.

Hrajete i tam v obraně?

Já jsem byl ofenzivní obránce a hraju furt stejně. Na mně se nic nezměnilo.

Plánujete zůstat v Torontu natrvalo?

Já mám dva domovy. Toronto je už hodně dlouho můj druhý domov. Sem jezdíme, když skončí škola, aby děti viděly Evropu. Spojíme to ještě třeba s Itálií nebo s něčím jiným. Je to hezké, aby děti viděly jiné země a to, kde jsem vyrůstal, babičku, dědečka… Zatím neplánujeme, že bychom se z Toronta stěhovali.

Dcery se taky věnují sportu?

Holky dělají trochu tenis, krasobruslení, aby se naučily bruslit, a fotbálek. Ve škole i mimo školu. Jsou docela šikovné, jsou rychlé. Jde jenom o to, aby byly aktivní. Když z toho něco bude a budou šikovné, tak se tomu nebráníme. Chceme ale hlavně, aby byly u sportu. Chtějí, což je důležité, nejsou do toho tlačené.

Jaký obraz má teď v Kanadě český hokej? Mluvilo se o tom, že příští Světový pohár bude asi bez českého výběru.

Slyšel jsem, že by tam měly být snad jen čtyři manšafty. Je to divné. Jak se o tom začalo mluvit, tak jsem zrovna dorazil, takže ani nevím, jaké jsou na to ohlasy. Mně osobně se to nelíbí. Nevím, jestli to bude mít takové ovace jako poslední turnaj. Doufejme, že se to ještě změní.

Co říkáte na svoje následovníky v NHL? Ukazuje se tam David Jiříček, pravidelně hraje Radko Gudas…

Jsem rád, že tam vidím Čechy, ale bylo by dobré, kdyby jich tam bylo víc. Za nás tam bylo šedesát sedmdesát Čechů, teď nevím, kolik kluků tam hraje. Rád se na ně ale vždycky podívám. Je hezké vidět, jak kluci z Čech válí, Pastrňákovi to jde výborně. Už loni měl výbornou sezonu, jen tak dál. Doufám, že se tam víc prosadí kluci z loňské dvacítky.

Měl jste možnost vidět třeba Davida Jiříčka?

Columbus jsem neviděl, abych řekl pravdu. Spíš koukám na zápasy Bostonu, Pittsburghu, Maple Leafs a tak. Zatím jsem neměl šanci ho vidět?

A na dvacítkách?

Jo, tam jsem ho viděl. Tam se mi líbili všichni, jak hráli celkově jako manšaft. Tihle jedinci tam pak vystoupí. Mají i výšku, jsou to velcí kluci. Dobře se tam ukazují.

Ve dvacítce byl i Jiří Ticháček, kterého uvidíte teď za Kladno…

Je šikovný, nebojí se a je dobrý do útoku. A taky je to Kladeňák. Je hezké to vidět. Sledoval jsem, jak na mistrovství váleli. Škoda, že to nevyšlo ve finále. Bylo to dva na jednoho a pak jsme z toho dostali gól. Hlavně, že se ukázali po Kanadě. V základní části ji i porazili. Nebyla to náhoda, že udělali úspěch.

Jak jste sledoval to, co se v posledních letech dělo v českém hokeji? Zahraniční trenér, jeho odvolání, nástup Radima Rulíka…

Takové věci se stávají, když nejsou úspěchy. Zkusili to se zahraničním trenérem, asi to nevyšlo tak, jak původně chtěli. Jsem ale rád, že teď jsou tam lidi, kteří tam jsou. Dodají tomu šmrnc, jsou to mladší lidi, většinou bývalí hráči. Ti vědí, jak se hráči na ledě cítí. Doufejme, že výkony půjdou nahoru.

Jak se změnil hokej za tu dobu, co nehrajete?

Hodně se změnila pravidla a rychlost. Hráči trénují trochu jinak, všechno jsou to nohy, nahoře už nejsou tak silní. Nikdo nezvedá činky jako my tenkrát. Všechno je to o rychlosti nahoru dolů. Když hráč neumí bruslit, tak toho moc neukáže nebo se neprosadí v NHL. Už se moc neperou, snaží se, aby nebyly otřesy mozků, takže se moc nevidí ani rvačky. Musíš být rychlý, to je velká změna. Kolikrát se ale cítím blbě za gólmany. Tam je šancí, to je hrozné. Aby udrželi čisté konto… Kolikrát je tam za třetinu víc šancí, než jsme my měli za celý zápas.

Blíží se domácí mistrovství světa. Láká vás přijet se podívat?

Nedávno jsem mluvil s Bédou Ščerbanem a on chce dělat něco pro veterány. Chce do toho vložit jeden den, že by byl zápas a nějaká akce. Je to v jednání, uvidíme, jestli dorazím.