Dnes to byl divoký zápas se špatným koncem. Co k tomu říct? Viděl jsem, že v kabině nebyla dobrá nálada…
Prohráli jsme zápas, tak nemůže být dobrá nálada. Samozřejmě jde i o to, jakým způsobem jsme ho prohráli. Bylo tam z naší strany hodně chyb a nemůže být řeč o tom, že jsme si v tomhle zápase zasloužili nějaké body. Od začátku druhé třetiny jsme jednoznačně tahali za kratší konec provazu.
V Budějovicích 7:5, dneska 7:4 – výsledky jsou to podobné. Vidíš nějakou podobu i v průběhu těch zápasů?
Děláme spoustu chyb. A podobnost… Jestli to je sedm, nebo dvanáct, to už je asi jedno, těch gólů je prostě tak jako tak strašná spousta, a to si nemůžeme dovolit dostávat. My jsme dali čtyři góly venku, což není špatný, ale prostě si nemůžeme dovolit tolikrát inkasovat. Tyhle zápasy musíme zvládat. Se čtyřmi vstřelenými brankami. Nota bene v Budějovicích s pěti. To bychom měli pomýšlet na bodový úspěch. Bohužel se to ani v jednom případě nepovedlo.
Na začátku druhé třetiny jsme inkasovali třikrát během 33 vteřin. To je nevídaný kolaps. Co se tam stalo?
Jak jsem říkal, nakupili jsme tam ohromné množství šílených chyb a… Mám teď na jazyku spoustu věcí, ale řeknu jen, že vstup do třetiny měl být z naší strany daleko koncentrovanější. Taková nálož, to nejde na žádné úrovni, natož v extralize.
Další negativum byly určitě naše přesilovky, ve kterých jsme dvakrát inkasovali. Asi je hodně na čem pracovat.
Zápas je už prohranej. Negativ je velká spousta. Musíme se z nich poučit a jít dál. Nebudeme se tu stavět ke zdi a popravovat se, ale rozhodně je potřeba s tím něco dělat. Bodů v sezoně se dá uhrát spousta, ale kolikrát budou rozhodovat detaily a každá ztráta bude na konci znát. Určitě by to nebylo poprvé. My víme, o co hrajeme a každý ztracený bod nás mrzí, ať to je ze zápasu s Vítkovicemi, v Budějovicích nebo dneska.
Ty jsi byl nejdřív označen za střelce naší druhé branky, po kontrole videa ho připsali Džegrovi. Viděl jsi, že to tečoval? Byla to pro něj stá branka v nejvyšší soutěži v Česku, takže jsi vlastně součástí historického milníku.
Vidíš, tak aspoň něco pozitivního. Teč jsem, přiznám se, neviděl. Snažil jsem se hlavně netrefit prvního stojícího hráče, ale pak jsem slyšel, jak něco mlasklo, asi to teda neproletělo úplně čistě, tak jestli to byla jeho výstroj… Pro něj je to každopádně super, i když těch rekordů už má hodně, takže to vlastně není nic nového, ale stovka je parádní meta.
Podobná situace byl Plekyho gól, kdy jsi zase nastřeloval puk. Je třeba tohle cesta? Je to jednoduché a funguje to.
Cesta to asi je, v obou případech byli hráči před gólmanem a přiletěla tam NĚJAKÁ střela. Jedno jaká. A my prostě musíme vyprodukovat co největší množství střel, ideálně DOBRÝCH střel, abychom měli šanci na góla. Když nevystřelíš, tak ho nedáš. Takže klíč je dopředu co nejvíc zjednodušit a vzadu zkvalitnit.
Teď vás čekají tři zápasy „doma“ v Chomutově. Tak dnešek asi musíte rychle hodit za hlavu.
Určitě, tady není prostor propadat nějaké trudomyslnosti. Zápas si určitě rozebereme jako každý jiný, udělá se z toho nějaký závěr a jde se dál. Těch kol je před námi ještě moc, takže nedává smysl dlouze se babrat v jednom zápase. Obecně ale musíme být chytřejší, z chyb se poučit a neopakovat je.
Jak ty se zatím sžíváš s novým „domácím“ prostředím v Chomutově?
Já tam toho zatím moc neodehrál, kluci už něco jo. Já s tím nemám nejmenší problém, podmínky jsou takové, jaké jsou, hokej se hraje na ledě, na dvě branky, to je všude stejné. V zásadě je jedno, jestli hraješ tam, nebo tady. My se s prominutím musíme věnovat úplně jiným věcem, než v jakém městě hrajeme. Body musíme sbírat bez ohledu na to.